Rektifikace v emulzním režimu

Ve VÚOS bylo silné oddělení chemického inženýrství, kde se studovaly různé chemické procesy. Na tomto oddělení jsem ověřoval publikovaný v odborné literatuře speciální proces rektifikace, jehož autorem byl ruský profesor Kafarov, který byl vedoucím katedry chemického inženýrství na Mendělejevském institutě, který jsem absolvoval. Rektifikace se prováděla v náplňové koloně v tzv. bodu zahlcení. Kapalina nestékala po náplni, jak je běžné u náplňových kolon, ale naplňovala volný prostor kolony, kterým protiproudně procházely páry rektifikovaného produktu a udržovaly kapalinu ve vznosu, v tak zvaném emulzním režimu, při kterém se podstatně zvýšila výměna hmoty a kolona měla značně vyšší účinnost než v normálním režimu. Účinnost náplňových kolon závisí na velikosti povrchu náplně a klesá se zvětšujícím se průměrem kolony. Rektifikace v emulzním režimu byla prakticky nezávislá na náplni, mohla se použít laciná náplň (kroužky, kuličky, oblásky aj.) a málo klesala se zvětšováním průměru. Při tom režim kolony měl maximální výkon. Rektifikaci v emulzním režimu jsem studoval v laboratorních skleněných kolonách a v kovové poloprovozní koloně. Výsledky jsme publikovali na chemické konferenci CHISA. Praktické uplatnění proces nenašel, neboť se objevily jiné účinné způsoby rektifikace např. s použitím strukturovaných náplní.