Emise skleníkových plynů biopaliv

Obdobná problematika jako energetická náročnost je množství skleníkových plynů (oxid uhličitý, kysličník dusný, metan aj.), která produkují biopaliva v celém životním cyklu. Tyto plyny vyzývají tzv. skleníkový efekt, který je považován za hlavní příčinu oteplování planety Země. Teoreticky se zdá, že biopaliva by měla mít nulovou bilanci oxidu uhličitého, což znamená, že množství vzniklého CO₂ při užití (spálení) je stejné jako se spotřebuje při fotosyntéze biomasy. Prakticky však k tomuto množství nutno připočítat CO₂, které vzniká z použité energie a spotřebovaných surovin při pěstování suroviny a výrobě paliva.

Množství emisí skleníkových plynů závisí na způsobu pěstování zemědělské plodiny (spotřeba hnojiv, motorových paliv, osiva, energie, výnosy) na technologii zpracování zemědělské suroviny a úrovně technologie výroby vlastního biopaliva.

Propočty emisí skleníkových plynů ukázaly, že bionafta (MEŘO) v moderní výrobní jednotce v ČR produkuje o 40 až 50 % méně než klasický motorová nafta a obdobné množství bioetanol vyrobený z cukrové řepy. Bioetanol vyrobený z obilí snižuje produkci CO₂ pouze o 20–30 %, naopak bioetanol vyrobený z cukrové třtiny snižuje emise o 90–95 %.

Pokud do propočtů emisí u MEŘO zahrneme i produkovanou slámu (která může být použita jako energetické obnovitelné palivo), pak jsou emise nižší o 70–80 % oproti klasické motorové naftě.

Vzhledem k důležitosti tohoto ukazatele musí být od roku 2011 výrobní jednotky na výrobu motorových biopaliv certifikovány na produkci skleníkových plynů, jejichž úspora musí být větší než 35 % a od roku 2017 větší než 50 %.

Ve sdělovacích prostředcích se objevovaly informace o tom, že biopaliva mají větší produkci skleníkových plynů, než spotřebovávají. V řadě časopisů jsem publikací správných propočtů vyvracel tyto názory, podporované různými lobistickými skupinami.