Nanofiltrace

V roce 1988 jsem nechal ve VÚTP zpracovat technicko-ekonomickou studii o možnostech využití membránových separačních procesů v tukovém průmyslu, s cílem snížení energetických nákladů. Membránové separační procesy nahrazují při zahušťování roztoků energeticky náročné procesy odpařování. Studie doporučila použití reverzní osmózy k zahušťování glycerinových roztoků.

K tomuto návrhu jsem se vrátil v roce 1994 a projednal možnost provedení zkoušek v s. r. o SEMSEP (Ing. Starý), která se zabývala problematikou membránových separačních procesů a dodávkami zařízení, hlavně pro výrobu deionizované vody.

První zkoušky ukázaly, že použití membrán pro reverzní osmózu nelze použít, neboť dochází k jejich rychlému zanesení. Další zkoušky prokázaly, že použití separačních membránových procesů pro zpracování glycerinových vod je možné při kombinaci různých membrán. Byl vypracován postup, při kterém surové glycerinové vody (ze štěpení tuků a z výroby mýdla) byly podrobeny ultrafiltraci, při které byly odstraněny pevné příměsi, dále nanofiltraci, při které byly odstraněny nečistoty (barviva, mastné kyseliny aj.) a reverzní osmóza, kde byla odstraněna část vody. Tak byl vypracován originální způsob zahuštění glycerinových roztoků při odstranění cca 50 % vody a současně rafinace. Čistota získaných roztoků byla vyšší než u klasické chemické rafinace. Na tento proces jsme získali čs. patent. Šlo o jeden z prvních procesů nanotechnologie.

Proces byl ověřen na poloprovozním zařízení, které instalovala fy MEMSEP v STZ Ústí nad Labem. Na základě získaných pozitivních výsledků byla zpracována nabídka na dodávku zařízení, které se však nezakoupilo vzhledem k nedostatku finančních prostředků. Asi po dvou letech mne pracovníci MEMSEP informovali o tom, že tento způsob byl realizován v jedné holandské firmě pro zpracování glycerinových vod ze štěpení rybích tuků.