Velkotonážní výroba rostlinných olejů a MEŘO v a. s. AGROFERT

V roce 2005 mě angažoval a. s. Agrofert na problematiku výroby MEŘO a výroby řepkového oleje. V té době zpracovával podnikatelský záměr na výstavbu jednotky na výrobu bezvodého etanolu jakožto motorového biopaliva o kapacitě 1 mil. hektolitrů za rok, která měla být realizovaná v a. s. Synhezia v Semtíně. Výchozí surovinou bylo obilí. Uplatňoval jsem stanovisko, že výroba bioetanolu z obilí v ČR je nerentabilní a technicky problematická s ohledem na relativně vysokou energetickou náročnost a malé úspory skleníkových plynů. Agrofert po základních propočtech od realizace výroby bioetanolu ustoupil a v oblasti ekologických motorových paliv se orientoval na výrobu MEŘO. Pro tuto problematiku jsem byl pro Agrofert hlavní a prakticky jediný technický expert.

Jednotka na výrobu MEŘO měla být realizována v PARAMO v Pardubicích. Zpracoval jsem technickou koncepci jednotky, která zahrnovala výrobu MEŘO o kapacitě 100 000 t/rok a zpracování řepky pro výrobu MEŘO. Na základě této koncepce byla ve spolupráci s pracovníky PARAMO vypracována Studie provedení na tuto jednotku. Při jejím projednávání bylo navrženo realizovat jednotku v Lovosicích v areálu podniku LOVOCHEMIE, který byl součástí Agrofertu, Holding. Tuto jednotku jsem viděl jako optimální a vysoce efektivní nejen v rámci ČR, ale v rámci celé Evropy. Byla využita tuzemská surovina, s nízkými přepravními náklady, bylo zabezpečeno potřebné množství řepky, kterou měl k dispozici Agrofert jakožto převažující výkupce řepky v ČR a SR, vybavený skladováním, tj. sily. Výstavba v areálu chemického podniku dávala možnost využití infrastruktury, jako jsou podnikové pozemní a kolejové komunikace, zabezpečení energiemi (pára, elektřina) aj. podnikové služby. Hlavní odběratelé, tj. rafinerie v Kralupech a v Litvínově, jsou ve vzdálenosti menší než 100 km. Takovéto unikátní podmínky prakticky nemá žádný výrobce v EU.

Počátkem roku 2006 byla v Lovochemii vyčleněna 5členná skupina pracovníků pro přípravu jednotky na výrobu MEŘO, jejíž externím pracovníkem jsem byl i já. Skupinu řídil Ing. Jan Lisa a byla podřízena technickému řediteli Ing. Galiovi. Vedení podniku se problematice věnovalo odpovědně a uskutečňovalo týdenní kontrolní porady pod řízením generálního ředitele Ing. Brabce. Celý projekt řídil ředitel pro chemii a paliva Agrofertu Ing. Kubů. Členové skupiny byli schopní, pracovití a charakterní mladí lidé ovládající angličtinu, ale bez znalostí problematiky tukového průmyslu a MEŘO (Ing. Kysela, K. Hendrych, Ing. P. Stuchlý). Tuto problematiku jsem jim pomohl postupně ovládnout. Zpracoval jsem podkladové materiály a koncepci jednotky, která zahrnovala výrobu 100 000 t/rok MEŘO, 10 000 t/rok destilovaného glycerinu, zpracování 400 000 t/rok řepkových semen. výrobu 160 000 t/rok řepkového oleje a produkci 240 000 t/rok řepkových šrotů. Skupina pak vypracovala Studii provedení, v rámci které jsme zdůvodnili a obhájili kapacitu výroby MEŘO, tak i zvýšenou kapacitu výroby oleje, která převyšovala spotřebu o 60 000 t/rok a toto množství bylo určeno k prodeji, výrobu kvalitního glycerinu, tj. destilovaného produktu, nízké kapacity skladovaných semen a šrotů na období pouhých cca 10 dnů, řešení rafinace oleje ne fyzikálním, ale chemickým způsobem a realizaci vzniklých mastných kyselin prodejem a ne zpracováním přímou esterifikací na MEŘO, což byly významné stránky koncepce výrobní jednotky. Dále byly zpracovány všechny předprojektové dokumenty.

Bylo organizováno výběrové řízení na dodavatele zařízení, stavby a technologie. Byly získány nabídky od 8 dodavatelů, z nichž byly 2 z ČR, 3 z SRN a po jedné z Belgie, Slovenska a Francie. Při výběru dodavatele jsem zastával stanovisko, že pro jednotlivé technologické uzavřené úseky by bylo účelné vybrat nejlepšího dodavatele a to pro skladování semen a šrotů, pro lisovnu a extrakci, pro výrobu MEŘO, pro výrobu glycerinu a ČOV. Vedení koncernu však upřednostnilo požadavek, že na celou jednotku včetně stavební části musí být jediný dodavatel Výběrové řízení tak vyhrála česká firma Chemoprojekt, licenčně spojená s belgicko-italskou firmou DeSmet – Ballestra.

Intenzivní práce byly provedeny při projednávání a schvalování Basic Projektu a uplatněna řada změn. Ke konci období zpracování prováděcícho projektu byli přijati budoucí pracovníci provozu, technický, ekonomický a výrobní ředitel, vedoucí a technologové dvou hlavních výrobních úseků.

Jednotka byla uvedena do provozu v polovině roku 2009. Od prvního kroku, tj. začátku práce na Studii provedení, byla celá problematika zvládnutá za 3 roky.