Neutralizace hydrolyzátu DDS

Studium na Medělejevském institutě zahrnovalo i praxe v chemických závodech, z kterých se dělaly zápočty. Bylo to velmi prospěšné a poučné, neboť se teoretické poznatky ověřovaly v praxi a stávaly se jasnějšími a konkrétními. Kromě toho se studenti seznamovali s organizaci chemické výroby, s pracovním prostředím, praktickými postupy, výrobním zařízením a vztahy mezi pracovníky. Na třetím ročníku byla měsíční praxe v chemickém závodě, kde se studenti seznamovali s průmyslovými chemickými procesy (technologické reglementy, pracovní instrukce) bezpečnost práce, požární ochrana, ekonomika výroby. Tuto praxi jsem absolvoval v koksochemickém závodě ve Vorošilovsku. Ve čtvrtém ročníku byla dvouměsíční praxe v závodě podle studijní specializaci. Cílem bylo ovládnout obsluhu stanovených chemických výrob a složit zkoušky na chemického dělníka s kvalifikací D6. Tuto praxi jsem absolvoval v chemickém závodě Kuskovo u Moskvy v provozu výroby silikonů. V pátém ročníku byla dvouměsíční praxe v chemickém provozu, jehož tematika se týkala diplomové práce. Cílem byl jednak sběr potřebných podkladů pro diplomový projekt, nebo diplomovou práci a získání kvalifikace směnového mistra.

Předdiplomovou praxi jsem absolvoval počátkem roku 1958 jednak v moskevském Ústavu, poštovní schránka 4019, což byl tajný ústav, který měl i výrobní provozy a v Institutu syntetického kaučuku v Leningradě (VNIISK). V Ústavu 4019 jsem byl prvním cizincem a bylo mi řečeno, že se mohu pohybovat pouze v provoze silikonových laků a o ostatní části se zásadně nezajímat. I když jsem tak činil, neušly mně informace z různých vedlejších rozhovorů, že se zde vyrábí i tetraetylolovo (antidetonátor do benzinu) a raketové palivo. Ve VNIISKu jsem pracoval v provoze silikonového kaučuku, neboť téma mé diplomové práce byl projekt na výrobu silikonového kaučuku s kapacitou 300 t/rok. Praxi jsem využil i ke studiu velké řady výzkumných zpráv z oboru silikonů prováděných v tomto ústavě, které byly k dispozici v odborné knihovně. Poznatky jsem si podrobně zapisoval a později se mi velmi hodily v zaměstnání v ČSR. Takováto otevřenost a přístup k cenným výzkumným a technických poznatkům je dnes nemyslitelná.

Silikonový kaučuk je dimetylpolysiloxan, který se vyrábí hydrolýzou vysoce čistého dimetyldichlorsilanu (DDS), při které vzniká tzv. hydrolyzát, což je směs dimetylcyklosiloxanů a dimetylpolysilanolů. Z něho se rektifikací izoluje oktametylcyklotetrasiloxan, který se následně polymeruje v přítomnosti katalyzátoru (louh draselný, tetrametylamoniumhydroxid, síran hlinitý aj.).

Hydrolyzát DDS obsahuje chlorovodík, který je pobočným produktem hydrolýzy a musí být úplně odstraněn. To se provádělo promýváním vodou v protiproudní extrakční náplňové koloně. V laboratoři jsem si zkusil provést promytí v přítomnosti vápence, který neutralizoval obsažený chlorovodík. Pozitivní výsledky jsem sdělil vedoucímu provozu a technologovi. Za několik dnů mi technolog doporučil abych tento poznatek podal jako zlepšovací návrh, neboť vedoucí prý tento postup uplatňuje jako svůj návrh. Zlepšovací návrh jsem podal, postup byl zaveden a já jsem dostal příslušnou odměnu.

Zmíním se krátce o zlepšovatelském hnutí, které bylo za socializmu uplatňováno a silně podporováno. Každý pracovník mohl podat jakýkoliv návrh na zlepšení výroby, pokud to nebyla jeho povinnost a v případě realizace návrhu měl nárok na peněžní odměnu, která byla vypočtena podle dosažených úspor dle celostátní metodiky. Tím získali možnost zlepšovat výrobu nejen technici, ale i dělníci, kteří přemýšleli o své práci a byli schopni ji zlepšit. Měli nárok i na technickou pomoc při formulování a zavádění jejich návrhů. Odměny dosahovaly částek i několika desítek tisíc. Toto hnutí bylo i zprofanováno, neboť se později muselo plánovat. Do tohoto plánu se zahrnoval počet zlepšovacích návrhů, počet patentů podaných a realizovaných a ekonomický efekt. To vedlo k podávání fiktivních návrhů. Myšlenky se nedají plánovat.