Výroba kyseliny citrónové

Na průmyslové škole jsme každé prázdniny chodili pracovat na dělnická místa do některého chemického závodu. Potřebovali jsme si vydělat peníze na studium a současně poznat chemické výroby. Vydělali jsme si 3 až 4 tisíce Kč, což bylo roční kapesné, které jsem dostával od rodičů, které se tak zdvojnásobilo. V roce 1951 jsme byli v chemickém závodě v Kaznějově u Plzně, kde se kromě anorganických produktů (kyselina sírová, kamenec chromitý, fosforečná hnojiva) vyráběla kyselina citrónová. Byla to ojedinělá výroba ve střední Evropě. Výroba spočívala v biochemické přeměně cukru (z melasy) použitím speciálních kvasinek na kyselinu citronovou. Technologický výrobní proces se uskutečňoval v tzv. pánvích o rozměrech 2×2 m, vysokých cca 25 cm, které byly umístěny v komorách do výšky cca 6 m. Postup zahrnoval dezinfekci prostoru formalínem, což se provádělo v plynových maskách, napouštění melasy ohřáté na 50 °C, uzavření komor, přívod kvasinek obsažených ve vháněném vzduchu, vlastní biochemický proces a po jeho ukončení odpouštění roztoku kyseliny a ruční vybírání vzniklé biomasy z pánví dřevěnými lopatami do vozíků. Biomasa se promývala, roztoky filtrovaly, zahušťovaly a z nich se krystalizovala kyselina citrónová. Práce byla namáhavá, při vysoké teplotě (pracovalo se v dřevácích a trenýrkách), v kontaktu s nepříjemným a kancerogenním formalínem, ve výšce 4 m na dřevěných prknech bez jakéhokoliv jištění.

Vydělali jsme si však dobré peníze. Byli jsme zařazeni do směny s maďarskými pracovníky, kteří měli specifický režim. Po příchodu na pracoviště se cca 2 hod. hrála dáma, pak se 4–5 hod. pracovalo a ve zbylém čase se odpočívalo. Když jsme se zmínili, že by se mělo pracovat 8 hod., Maďaři nám řekli, ať si uděláme vlastní partu, což jsme udělali a na příští směnu jsme přišli o půl hod. dříve. Pracovali jsme nepřetržitě, ale práci jsme nestíhali a museli jsme zůstat o další hodinu déle. Tak jsme navrhli, že se vrátíme do jejich party a pracovali jsme podle jejich režimu. Volný čas jsme využili k úpravě a čištění pánví, což bylo honorováno navíc a tak jsme si zvýšili výdělek.

Po návratu domů jsem se v noci vzbudil a v hlavě mi vznikl nápad na postup technologie, podle kterého by byly jednotlivé pánve propojeny potrubím a mechanicky se nakláněly. Tak by nebylo nutné lézt po soustavách pánví, práce by byla mechanizovaná, méně nebezpečná a byly by menší výrobní ztráty. Návrh zůstal pouze v mé hlavě, ale ukázal mi, že jsem schopen o problému uvažovat a najít technické řešení.