Aerosoly

Jedním ze způsobu balení různých produktů (kosmetika, léky, barvy, technické výrobky aj. se uplatnil tzv. aerosolový typ, sprej, při kterém v tlakové nádobce je směs účinného produktu a tzv. hnací plyn (freóny, později oxid uhličitý, uhlovodíky aj.) a prostřednictvím speciálního ventilu se vypustí produkt ve formě aerosolu (velmi malé kapénky).

V 60. až 80. letech došlo k širokému rozvoji těchto velmi pohodlných pro aplikaci produktů. Výroba aerosolů byla v našem koncernu provozována v s.p. ASTRID, Praha, kde se vyráběly laky na vlasy, deodoranty a parfémy. Tento způsob balení jsem považoval za zajímavý, ale ekonomicky značně nákladný. V řadě případů cena hliníkové nádobky, ventilu a hnacího plynu (freónů) byla vyšší než vlastní účinné látky. Kromě toho obal byl nevratný a po použití se stal odpadem. U freónů (fluorované a chlorované uhlovodíky) bylo později zjištěno, že jsou příčinou znečištění ovzduší a jsou příčinou tvorby tzv. ozónových děr v atmosféře, které propouštěly zvýšené množství ultrafialových paprsků. Většinu freónů jsme dovážely (část se vyráběla ve SPOLKU Ústí nad Labem).

Koncem 70. let se objevil na trhu obdobný typ balení, tzv. mechanické rozprašovače, což byly plastikové nádobky bez hnacího plynu a aerosol se vytvářel průchodem přes trysku. Tento typ balení jsem preferoval z výše uvedených důvodů a řada výrobků byla z aerosolových freonových obalů převedena do obalů s mechanickými rozprašovači, čímž se jednak snížila cena a uspořily freóny. V 80. letech byl celosvětově vyhlášen boj proti používání freónů, což bylo ztvrzeno na mezinárodním kongresu v Montrealu, v Kanadě a stanoveny termíny pro omezení použití freónů. My jsme tak měli náskok zavedením mechanických rozprašovačů a u ostatních aerosolových výrobků se freóny zaměnily za oxid uhličitý.

Aerosolové balení považuji i dnes za neekonomické a konzumní balení mající značný odpad. Měly by se používat pouze v nutných případech jako jsou léky.