JZD Slušovice

Jednotné zemědělské družstvo Slušovice se nachází na Moravě nedaleko Zlína, dříve Gottwaldova. O jeho existenci jsem se dozvěděl v roce 1980 na sovětském obchodním zastupitelství v Praze, kde jsme s hlavním inženýrem VITANY Dr. Nevolem projednávaly zakoupení automatického filtru pro výrobu polévkového koření. Obchodní rada se nás zeptal na názor o socialistickém družstvu Slušovice. My jsme bohužel informace neměli. Následně v souvislosti s možnou výrobou tripolyfosfátu v tomto družstvu jsem se seznámil s jeho organizací, činností i s předsedou Ing. Čubou.

Toto zemědělské družstvo mělo přísnou disciplinu, racionální organizaci a ve své činnosti využívalo maximálně ve svůj prospěch (ale to byl i prospěch pro společnost) existující zákony, předpisy a směrnice. Kromě zemědělské činnosti se zabývalo i jinými hlavně průmyslovými obory, čemuž se říkalo přidružená výroba a tuto činnost provozovaly i jiná JZD. Tím byla výhodně skloubená sezonní práce v zemědělství s průmyslovou činností a efektivně využity pracovní síly. JZD Slušovice zavedly poměrně široký rozsah přidružené výroby, do výroby počítačů (montáž z dodávaných dílů), což byla první výroba v ČSSR, recyklace plastů, výroba kapalných hnojiv, maloobchodní činnost aj.

Toto družstvo dosahovalo vynikajících výsledků a bylo dle mého názoru vzorovým socialistickým podnikem. Ve vedení státu měly zastánce (předseda vlády Strouhal), které tento způsob hospodaření podporovali a své odpůrce (předseda parlamentu Indra), které systém kritizovali jako kapitalistický.

První seznámení s družstvem jsem absolvoval při jednání o návrhu výstavby jednotky na výrobu tripolyfosfátu, kterou chtělo družstvo realizovat ve svém areálu. Schůzku jsem dohodl na 17 hodin po celodenním jednání, které jsem měl v MILO Olomouc. Při příjezdu jsme zastavili před branou družstva a ihned z vrátnice vyběhl strážný, který nám sdělil, že vedení družstva na nás již čeká v administrativní budově, kam nás okamžitě doprovodil. Budova nebyla velká (dvoupatrová), ale moderní, s výtahem a obložením stěn. V baru sedělo 5 pracovníků vedení družstva včetně předsedy Ing. Čuby a náměstka Ing. Bastla a čekali na nás. Družstvo jsem neznal a připadalo mi rizikové budovat výrobní chemickou jednotku za cca 100 mil. Kč v zemědělském družstvu. Dotázal jsem se jaké mají zkušenosti s investiční výstavbou. Předseda nás zavedl do malého kinosálu, kde nám promítl film o výstavbě velkého obchodního domu ve Zlíně, ve kterém se prodávala ovoce a zelenina se sloganem: od výroby k prodeji 24 hod. Prodávající měli stejnokroje. Stavbu za několik desítek milionů Kč postavili včetně vybavení během 6 měsíců. Obdobnou stavbu realizovali v Praze. V průběhu promítání filmu nám nabízely nápoje hostesky. Připadal jsem si jako na jednání u západní firmy.

Celé jednání se protáhlo až do půlnoci. Předseda mě seznámil organizací a principy činností družstva. Jakákoliv narušení byla finančně sankcionována snížením odměn a při opakování rozvázáním pracovního poměru. Měli zásadu, že v družstvu může být člověk zaměstnán pouze jednou. Traktoristé byli placeni pouze za čas činnosti (sklízení, orání, přepravu aj.), která byla fixována na příslušném přístroji. Všichni vedoucí byli čtvrtletně hodnoceni podle výsledků svého úseku a po dvou neúspěšných hodnocení byli přeřazeni na nižší funkci. Při dobrých výsledcích se mohli vrátit zpět. Pro výplaty platily celostátní omezovací předpisy a tak družstvo organizovalo pro své zaměstnance bezplatné rekreace v ČSSR i v zahraničí, stravování, účast v národních i mezinárodních konferencích a symposiích, pro důležité zaměstnance stavěli rodinné vily, které postupně přecházely do soukromého vlastnictví aj.

Během večerního jednání jsem se seznámil s výrobou kapalných hnojiv. Pro hnojení určeného pole přijela do výrobny cisterna a traktorista měl štítek s analýzou půdy (obsah N, P, K), který se vložil do jednoduchého počítače, který zabezpečil namíchání hnojiva potřbného složení podle analýzy půdy, tj. bylo používáno pouze takové množství jednotlivých složek hnojiva, které bylo nutné.

JZD zavedlo recyklaci plastů. Jednalo se o pytle od umělých hnojiv, které poskytovaly jakožto odpad ostatní zemědělské organizace. Pytle se drtily, promývaly, sušily a následně granulovaly. Promývací vody obsahovaly hnojiva, které tak byly bezplatně získány a využity. Granulované druhotné plasty byly výhodně prodávány do Rakouska za devizy. Pro likvidaci odpadních vod bylo použito originální řešení. Byl vybudován rybník do kterého se vody vypouštěly a rybník byl osazen topoly, které vodu spotřebovávaly a odpařovaly. Bohužel odpar byl menší než výskyt odpadních vod, takže systém dle předpokladů nefumgoval. Následně družstvo ve spolupráci s našim koncernem zavedlo výrobu plastikových kelímků, které jsme používali pro balení roztíratelných margarinů.

Družstvo mělo své vlastní chemické laboratoře. Vedoucí Ing. Lakota, bývalý vedoucí anorganických laboratoří ve VCHZ Synthezia Semtín (první vedoucí mé ženy), mě seznámil s laboratořemi, kde pracovalo 25 lidí a byly vybaveny moderními fyzikálně chemickými přístroji. Prováděly se potřebné analýzy a vývoj nových zemědělských postupů. Byl zaveden systém, že před hnojením „na zeleno“ byly nejprve odebrány vzorky rostlin a po analýze bylo připraveno a použito směsné kapalné hnojivo v optimálním složení, čímž bylo dosahováno úspor. Při jedné návštěvě mě informovali, že předseda zadal vývojový úkol: provádět odběr vzorků žaludků skotu a podle rozboru připravovat složení krmiva.

JZD ve svém areálu postavilo obchodní dům, kde se prodávaly luxusní tuzemské výrobky a zboží ze zahraničí zakoupené za vlastní devizové prostředky. Do obchodu jezdili lidé z celé republiky. Dále postavili hotel, dostihovou dráhu a kvalitní příjezdovou asfaltovou silnici. Vše za vlastní peníze a příslušné státní dotace.

Družstvo bylo velmi úspěšné hlavně proto, že byla dodržována pracovní disciplina, byl stanoven přesný plán rozvoje, byly zaměstnáváni schopní pracovníci a vedle vlastních prostředků byly využívány různé dotace. Družstvo bylo dokladem toho, jak může být efektivní socialistický podnik. Jednou z hlavních příčin úspěchu byl sám předseda družstva Ing. Čuba, CSc, jeho odborné znalosti, organizační schopnosti a charakterové vlastnosti, které byly základem úspěšné činnost. Byl přirovnáván k Tomáši Baťovi, který v první polovině 20. století ve stejném kraji rozvinul obuvnický průmysl na světovou úroveň.

Obdobnou progresivní činnost uplatňovala i jiná družstva, ale byla jich menšina. Kdyby používané metody a principy hospodaření se využily celostátně, československé zemědělství by nemělo konkurenci.