Oleochemie
Jakmile se ČSSR stala soběstačná v hlavní olejnině, tj. řepce, vznikla otázka kam směrovat další její rozvoj. Byly tři možnosti:
- pěstování řepky dále nerozšiřovat,
- rozšířit pěstování s orientací na vývoz,
- využít řepkový olej k výrobě technických produktů.
Rozhodli jsme se pro třetí variantu, tj. využití řepkového oleje pro výrobu chemických produktů, tj. oleochemii.
Oleochemie je obor zabývající se technickými produkty vyrobenými z přírodních triacylglycerolů, tj. z rostlinných olejů a živočišných tuků.
Řada oleochemických produktů se vyrábí velmi dlouho a byly základními chemickými výrobky, dokud některé z nich nebyly postupně nahrazeny stejnými, nebo analogickými produkty vyrobené z uhlí, nafty nebo zemního plynu. Jednalo se o glycerin, mastné kyseliny, mýdla, povrchově aktivní látky, barvy a laky aj. Tento směr byl vyvolán jednak nedostatkem olejů a tuků využívaných jako potraviny a lepšími ekonomickými parametry produktů vyrobených z fosilních surovin v důsledku jejich nižších cen. Surovinová základna chemického průmyslu se tedy vyvíjela od přírodních surovin, přes uhlí až k dnešní ropě a zemnímu plynu. Vzhledem k vyčerpatelnosti fosilních surovin se surovinová základna chemického průmyslu bude postupně vracet k přírodním surovinám, tj. přírodním olejům a tukům, ale i škrobu, cukru, bílkovinám, celulóze aj. Tento směr je však podmíněn dostatečnými zdroji zemědělských surovin pro lidskou výživu, což je naplněno ve vyspělých zemích včetně ČR.
V letech 1984–1985 jsme zpracovali koncepci rozvoje české oleochemie v Tukovém průmyslu, která byla přijata ministerstvem zemědělství a výživy a Státní plánovací komisí.
Výroba chemických produktů z přírodních olejů vychází ze skutečnosti, že se jedná o obnovitelné suroviny, ekologicky nezávadné a tuzemského původu. Jejich chemická struktura, ve které jsou přirozenou cestou s pomocí slunce za atmosférického tlaku, bez přídavku katalyzátorů syntetizovány dlouhé uhlovodíkové řetězce, dvojné uhlíkové vazby, karboxylové a hydroxylové skupiny, které lze využít k výrobě velkého množství chemických produktů.
Základem koncepce bylo využití řepkového oleje a odpadních živočišných tuků na technické produkty. První varianta vycházela ze zvýšené produkce řepky a výroby cca 100 tis. tun chemických, ekologicky nezávadných produktů v hodnotě cca 2 mld. Kč. Jednalo se o výrobu kyseliny olejové a stearové parciální hydrogenací řepkového oleje a následnou frakcionací, výrobu stearanu vápenatého, hořečnatého, hlinitého, výrobu glycerinu, výrobu metylesterů kyselin řepkového oleje (MEŘO), jejich hydrogenaci a sulfonaci na biologicky plně rozložitelné povrchově aktivní látky pro prací a čistící prostředky, výrobu monoglycerolů, dimérních mastných kyselin, výrobu kyseliny pelargonové a azealové pro výrobu polyesterů a polyamidů ozonolýzou kyseliny olejové a ekologická maziva.
Tento ambiciózní program byl novým impulzem k rozvoji tukového průmyslu na základě rozšířené spotřeby vlastních zemědělských surovin a se zvýšeným exportem. Realizace programu se předpokládala jednak s využitím vlastních výzkumných poznatků, jednak nákupem licencí a výrobního zařízení z vyspělých států. Do roku 1989 byly k dispozici podklady ze stávajících výrob a z provedeného výzkumu technologie výroby dimerních kyselin mastných kyselin, společného výzkumu se slovenským Výzkumným ústavem ropy a petrochemie technologie ozonolýzy kyseliny olejové, výroby MEŘO, jeho hydrogenace a sulfonace společně s SPOLKEM Ústí, výrobu ekologických mazacích olejů společně s ČKD Praha a Výzkumným ústavem paliv a maziv.
V následujících etapách se měl rozvoj oleochemie rozšířit o zpracování glycerinu na izopropanol, propandiol, dimetylaceton a kyselinu akrylovou a o zpracování nenasycených mastných kyselin na různé deriváty.
Z uvedeného programu byla realizovaná pouze menší část a to výroba dimerních mastných kyselin, výroba mazacích olejů a výroba MEŘO.
V naší koncepci byly MEŘO určeny jako poloprodukty pro další zpracování. Prostřednictvím Ministerstva zemědělství a výživy byly na základě získaných poznatků v Rakousku zahájeny práce na využití MEŘO jako motorové palivo do vznětových motorů, kde nahrazovaly motorovou naftu. Tento směr byl podpořen širokým programem ministerstva (tzv. oleoprogram) se státními dotacemi ve výši cca 1 mld. Kč, v rámci kterého bylo vybudováno cca 15 výrobních jednotek na zpracování řepky na olej a jeho esterifikace na MEŘO s kapacitou 500 až 30 000 tun/rok. I když tento program jsem nepovažoval za lepší než náš program oleochemie a ekonomicky ztrátový, zúčastnil jsem se jeho rozvoje neboť po privatizaci žádný podnik nezahrnul oleochemii do svého programu a naopak výroba MEŘO se s podporou státu začala realizovat hlavně v zemědělských organizacích.