Řepka olejná

Řepka olejná je olejnina, pro jejíž pěstování jsou optimální podmínky v klimatickém pásmu zahrnující Česko. Vhodné podmínky jsou u nás i pro jiné olejniny jako je mák a len a méně příznivé jsou pro slunečnici a zvláště sóju i když se pěstování slunečnice koncem 80. let 20. století v Čechách rozšířilo vzhledem k nově vyšlechtěným odrůdám. Přesto řepka byla, dosud je a bude hlavní českou olejninou, jejíž objem přesahuje 80 % z produkce všech vypěstovaných olejnin.

Klasická řepka, pěstovaná ve světě a v ČR do 70. let se též nazývá eruková řepka, neboť její olej obsahuje přes 50 % kyseliny erukové (s obsahem 20 uhlíků a jedné dvojné vazby). Tato řepka byla pro účely lidské výživy charakterizována dietology jako méně vhodná s ohledem na vznik kardiovaskulárních chorob.

Začátkem 70. let byly ve světě (zvláště v Kanadě a ve Francii) vyšlechtěny nové odrůdy řepky se sníženým obsahem kyseliny erukové až pod 1 %, nazývané též řepka 0 (jednonulová). Tím se řepkový olej stal plnohodnotným potravinářským produktem jako olej sójový, vedle oleje slunečnicového, podzemnicového a jiných. Tato skutečnost nastartovala rozvoj pěstování řepky a použití řepkového oleje v mnohých státech včetně ČSR. Další šlechtitelské práce přinesly další nové odrůdy, u nichž byl podstatně snížen obsah glukosinolátů (sirné sloučeniny), které ovlivňují chuť šrotů, získaných při zpracování semen na olej používaných jako bílkovinné krmivo. Glukosinoláty dávají šrotům hořkou příchuť a negativně působí na trávení zvířat. Tyto odrůdy označující se jako řepka 00 (dvojnulová) mají podstatně nižší negativní vlastnosti a umožnily podstatně zvýšit množství řepkových šrotů použitých pro výrobu krmných směsí.

Rozvojem pěstování řepky včetně šlechtění se v ČSR zabýval podnik OSEVA (Ing. Voškeruša) a Vysoká škola zemědělská v Praze (prof. Fábry a doc. Vašák). Koncem 70. let byl na VŠZ založen rozsáhlý projekt Systém pěstování řepky, jehož podstatou bylo vypracování optimálních postupů pěstování nových odrůd řepky. Do projektu byly zapojeny desítky zemědělských družstev jakož i VHJ Tukový průmysl. Podíleli jsme se na vyhodnocování kvality produkce, zadávali požadavky na nové odrůdy a průmyslově ověřovali zpracování nových odrůd.

Při prvním větším výsevu řepky 00 byl v jarních měsících zaznamenán vyšší úhyn vysoké zvěře. Na základě požadavku myslivců bylo pěstování těchto odrůd řepky na dva roku přerušeno. Zjistilo se, že jarní zelené listy řepky jsou prvním krmivem pro zvěř a z nových odrůd řepky „00“ jsou sladké. Zvěř se přejídala a hynula pro porušení trávení. To probíhalo i v jiných státech. Nakonec bylo zjištěno, že když není oseta „sladká“ řepka 00, ale „hořká“ řepka 0, kterou zvěř nežere, tak přibližně stejný počet zvěře zahyne hladem. Pěstování řepky 00 bylo obnoveno.

S podporou ministerstva zemědělství a výživy jsme založili výzkumně vývojový projekt Zpracování řepky 00. V rámci tohoto projektu byly vypracovány nové druhy stolních olejů, margarinů, fritovacích olejů aj. V našem výzkumném ústavu Tukového průmyslu (Ing. List, Ing. Dědek) byly laboratorně vyvinuty a poloprovozně odzkoušeny výroby olejů a tuků z řepkového oleje s různými vlastnostmi, při použití technologie hydrogenace a frakcionace. Byly získány oleje obdobného složení jako je olivový nebo slunečnivový olej a různé druhy pevných tuků pro pekařský a cukrovinkový průmysl i pro maloobchodní trh. Tyto výsledky se však plně nerealizovaly, neboť VHJ Tukový průmysl v roce 1990 ukončil svoji činnost a privatizované podniky si vytvořily jinou výrobně technickou strategii, která postupně omezovala a zastavovala výrobu tukových výrobků. Dnes se již v ČR nevyrábějí margariny a rostlinné tuky, je omezena výroba rostlinných olejů a většina řepky se využívá na výrobu metylesterů řepkových kyselin (MEŘO, BIODIESEL), což je ekologické palivo pro pohon vznětových motorů.

V roce 1970 činila produkce řepky v ČSSR 70 tis. tun. V důsledku používání nových odrůd a efektivnímu systému pěstování se produkce řepky v roce 1984 zvýšila na 350 tis. tun, tj. 5násobně a tím se ČSSR stala soběstačná ve spotřebě rostlinných olejů. Dovoz ostatních druhů olejů byl kompenzován vývozem řepky, šrotů a oleje. V současné době sklizeň řepky pouze v ČR převyšuje 1 mil. tun/rok. Rozvoj pěstování řepky a jejího využití lze považovat za významný úspěch českého zemědělství a tukového průmyslu. Když jsem v 80. letech předpokládal výhledové zvýšení produkce řepky v celé ČSSR na 1 mil. tun/rok byl jsem označován za megalomana.