Tripolyfosfát

Tripolyfosfát sodný byl hlavní složkou pracích a čistících prostředků. Vyrábí se neutralizací čisté kyseliny fosforečné louhem sodným. Tento produkt se do roku 1980 v ČSSR nevyráběl a veškerá jeho potřeba byla zajišťována dovozem za devizové prostředky v hodnotě více než 100 mil. Kč/rok. Při tom v podniku FOSTA Poštovná byla zavedena výroba čisté kyseliny fosforečné, tzv. termické, z bílého fosforu dováženého z SSSR. Tato kyselina s vysokou kavalitou se však používala k výrobě minerálních hnojiv. Přišel jsem s návrhem, aby se čistá kyselina fosforečná použila na výrobu tripolyfosfátu a na výrobu hnojiv levnější kyselina fosforečná extrakční.

Realizace výstavby nového zařízení na výrobu tripolyfosfátu podléhala běžnému procesu zařazení do plánu investiční výstavby. Toto se uskutečňovalo v každoročních a pětiletých plánech, které zpracovávala ministerstva na základě návrhů VHJ (Výrobně hospodářská jednotka, oborové koncerny).

Investice se nefinancovaly z vlastních vytvořených podniky prostředků (zisk), které se odváděly do centra, ale z přidělených z centra finančních zdrojů. Stavby se rozlišovaly na podlimitní (do 2 mil. Kč), nadlimitní a stavby centrálně sledované. Pro podlimitní investice byla v plánu určena celková částka a strukturu si stanovovala VHJ. Nadlimitní stavby a centrálně sledované byly v plánu uvedeny jmenovitě a jejich zařazení bylo v kompetenci ministerstev a Stání plánovací komise. Tento systém nevycházel z principu ekonomické výhodnosti a zásluhovosti, ale byl administrativně direktivní, kdy rozsah investiční výstavby a výběr jednotlivých akcí z velké části závisel na pracovnících ministerstev a jejich osobního propojení s jednotlivými pracovníky VHJ a podniků. Při tom prakticky neexistovala výrazná korupce, ale postačovaly malé osobní dárky z podnikové produkce.

Aby investiční činnost měla určitý režim a nebyla pouze výsledkem licitace a náhody zavedl jsem v naší VHJ systém, při kterém výše podlimitních investic byly podnikům stanovena dle hodnoty základních prostředků, resp. odpisů (investice pro prostou reprodukci), a nadlimitní investice (rozvojové) se zařazovaly do plánu dle jejich ekonomického efektu vnitřním výběrovým řízením.

Zvláštní kategorií investiční politiky byly tzv. „devizově návratné úvěry“. Plánování veškeré hospodářské činnosti se provádělo v Kč a vztah na zahraničí (nákup, prodej, investice aj.) se plánoval i v devizách a to v rublech pro socialistické státy a v dolarech pro kapitalistické státy. Tyto limity byly nepřekročitelné. Akce realizované devizově návratnými úvěry se prováděly mimo stanovené limity investiční výstavby a šlo o nákup strojního zařízení za uspořené plánované devizové prostředky, k čemuž se podnik zavázal a což bylo promítnuto do jeho plánu.

Spolu s pracovníky ministerstva průmyslu jsme zpracovaly návrh na devizově návratný úvěr, kde se FOSTA Poštorná zavázala vybudovat jednotku na výrobu tripolyfosfátu a TUKOVÝ PRŮMYSL se zavázal poskytnout na nákup zařízení devizové prostředky, které používal na nákup tripolyfosfátu. Devizová návratnost byla menší než rok, takže návrh byl ministerstvem schválen a realizován.

Realizace akce nebyla jednoduchá. Prostřednictvím a.s. TECHNOEXPORT (společnost, která měla výhradní právo nakupovat stanovený druh zařízení, což neměly výrobní podniky a VHJ) bylo zahájeno výběrové řízení na poskytovatele licence a výrobního zařízení. Všichni evropští potenciální partneři odmítli spolupráci, neboť bylo pro ně výhodnější tripolyfosfát dodávat. Byl to i důsledek jejich koordinované činnosti. Díky zástupci CHEMAPOLU (společnost pro zahraniční obchod s chemickými produkty) v Tokiu Ing. Viedinskému se podařilo získat licenčního partnera v Japonsku. Ve velmi krátké době se nám ozvali i evropští partneři a na základě výběrového řízení byla uzavřena příslušná smlouva a akce byla v krátkém čase realizovná v hodnotě cca 70 mil. devizových korun. Kromě značné úspory deviz byl tripolyfosfát z tuzemské produkce levnější a jeho zvýšená produkce dala možnost zvýšit výrobu a kvalitu pracích prostředků.

Druhou bariérou realizace této akce se stala Státní plánovací komise, která nejprve neodsouhlasila realizaci akce a nechtěla ji zařadit do plánu investic. V té době mě navštívil Ing. Bastl místopředseda Jednotného zemědělského družstva (JZD) ze Slušovic, s návrhem realizovat akci v jejich JZD, které zakoupilo průmyslovou rozprašovací sušárnu, což byl hlavní technologický výrobní aparát. Zemědělská družstva nepodléhaly stejnému způsobu plánování jako průmyslové a jiné podniky a jejich nejvyšším orgánem bylo představenstvo družstva. V Slušovicích vzniklo JZD s mimořádným rozvojem a úspěšnou činností pod vedením Ing. Čuby. O tomto mimořádném hospodářském subjektu se zmíníme samostatně.

Státní plánovací komise nejprve byla uražena a prohlásila, že ať i umělá hnojiva si vyrábí zemědělská družstva. Nakonec souhlasila s realizací akce ve FOSFA Poštovná, což se i uskutečnilo.