Výroba vodíku

V podniku STZ Ústí nad Labem se vyráběly ztužené rostlinné tuky hydrogenací rostlinných olejů. Vodík potřebný k hydrogenaci se vyráběl kontaktním způsobem za použití městského vodního plynu, tj. reakcí železa s vodní párou, a pak následnou redukcí vniklých kysličníku železa vodíkem a oxidem uhelnatým obsažených ve vodním plynu, dodávaným z městské plynárny. Vzhledem ke stáří zařízení, malé efektivitě a vysoké energetické náročnosti bylo nutné instalovat nové výrobní zařízení. Bylo možné zařízení obnovit, nebo realizovat klasickou výrobu vodíku elektrolýzou vody. V té době se však začaly objevovat průmyslové separační adsorpční metody, tj. v daném případě přímá izolace vodíku obsaženém ve vodním plynu bez chemické přeměny adsorpcí na molekulárních sítech. Princip metody je v tom, že výchozí plyn prochází aparáty naplněnými anorganickými molekulárními síty ve formě kuliček, na nichž se pod tlakem cca 3 MPa adsorbují, tj. zadržují všechny složky s vyšší polaritou než má vodík, který odchází z adsorbérů v čisté formě, v druhé fázi se snížením tlaku desorbují ostatní složky, tj. oxid uhličitý, uhelnatý aj. Navrhl jsem realizovat výrobu tímto adsorpčním způsobem. Byla získána nabídka na proces PSA vyvinutý americkou firmou Union Carbide a následně bylo zakoupeno zařízení o potřebné kapacitě. Novým procesem byl získáván vodík s podstatně vyšší kvalitou, což se projevilo i lepšími výsledky ztužování olejů, ve vyšším výtěžku, s nižší energetickou náročností a tím s nižšími výrobními náklady. Zbytek plynu po desorbci, obsahující hlavně oxidy uhlíku a vodík, byl využit v kotelně k energetickému spalování. Později byla výroba městského plynu v Ústí ukončena a výchozí plyn byl nahrazen vlastní výrobou reformingem uhlovodíků.

Jednalo se o první aplikaci molekulárních sít v ČSSR.